Montessori metoda je vzdělávací přístup, který vyvinula italská lékařka a pedagožka Maria Montessori na počátku 20. století. Jejím cílem bylo vytvořit prostředí, kde děti mohou svobodně objevovat a učit se vlastním tempem, přičemž se klade důraz na jejich individualitu a přirozený vývoj. Montessori metoda vychází z přesvědčení, že děti jsou přirozeně zvědavé a mají vnitřní motivaci k učení. Klíčovými prvky této metody jsou speciálně navržené učební pomůcky, připravené prostředí a role učitele jako průvodce, spíše než tradičního instruktora.
Základem Montessori metody je koncept „připraveného prostředí“, což je pečlivě uspořádaný prostor, který podporuje samostatnost a aktivní zapojení dětí. Prostředí je rozděleno do různých oblastí, které pokrývají praktické životní dovednosti, smyslové vnímání, jazyk, matematiku, vědu, kulturu a umění. Každá oblast obsahuje speciální materiály, které jsou navrženy tak, aby podporovaly samostatné učení a objevování. Děti si mohou vybírat aktivity podle svých zájmů a potřeb, což jim umožňuje rozvíjet své dovednosti a znalosti na základě svého individuálního tempa a zájmů.
Role učitele v Montessori metodě je zásadně odlišná od tradičního modelu. Montessori učitel je spíše průvodcem, který dítěti pomáhá objevovat a učit se vlastními zkušenostmi. Učitel pozoruje každé dítě a poskytuje mu pomoc a podporu podle jeho individuálních potřeb. Namísto toho, aby učitel předával informace předem určeným způsobem, povzbuzuje děti k samostatnému myšlení a řešení problémů. Tento přístup podporuje děti v rozvoji sebevědomí, sebedisciplíny, a nezávislosti, což jsou klíčové dovednosti pro celoživotní učení a osobní růst. Montessori metoda si získala širokou popularitu po celém světě a je uplatňována v tisících mateřských, základních i středních školách.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)